Rady a tipy
Mýty a pověry o zateplování
Veřejností kolují o zateplování, úsporách energie a věcech souvisejících „zaručené“ informace, ovlivňující naše rozhodování, které však často patří spíše mezi mýty a pověry. Některé jsou zcela chybné, jiné jsou platné pouze zčásti. Polopravdy jsou přitom nejnebezpečnější – mají dobrý základ.
Už Vám někdo z Vašeho okolí tvrdil, že …
"Zateplením domů se zvyšuje riziko kondenzace vodní páry a vzniku plísní..."
Při vnějším zateplení je skutečnost právě opačná, kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce se výrazně snižuje nebo se zcela odstraní. Teplota na vnitřním povrchu obvodových stěn se zvyšuje. Objektivně je tedy snižováno riziko kondenzace vodní páry a vznik plísní. Pokud při vnějším zateplení dojde přece jen ke vzniku plísní, pak je to navzdory příznivému působení vnějšího zateplení v důsledku jiných zhoršených podmínek, obvykle kvůli většímu utěsnění spár oken a dveří nebo při nesprávném návrhu či chybném provedení.
"Zateplením se konstrukce příliš uzavře a nedýchá..."
Tvrzení opět neplatí pro vnější zateplení, které v zimním období skutečně poněkud potlačí téměř zanedbatelný prostup vzduchu obvodovými konstrukcemi (více než 95 % výměny vzduchu však zajišťují spáry a technologická zařízení jako ventilátory a digestoře). Vnitřní vrstvy konstrukce však nadále reagují na proměny vlhkosti vnitřního vzduchu, pohlcují vlhkost a vysychají - konstrukce "dýchá". Při vnitřním použití tepelně izolačních omítek zůstává schopnost "dýchání" konstrukce zachována.
"Pěnový polystyrén v konstrukcích po čase mizí..."
Tato pověra vznikla v době počátků užívání tohoto izolačního materiálu jako důsledek prohřešků vůči jeho užitným vlastnostem. Pěnový polystyrén neodolává teplotám trvale nad 70 °C ani působení organických rozpouštědel. Proto použití pěnového polystyrénu pod tmavé kompaktní sklo v prvních typech meziokenních vložek, stejně jako lepení hydroizolací na tento materiál hmotami s organickými rozpouštědly, mělo za následek již zmíněné "mizení" pěnového polystyrénu. V nedávné historii mělo obdobné důsledky přílišné zvýšení teplot při proteplování železobetonových panelů s pěnovým polystyrénem spolu s užíváním nevhodných odformovacích prostředků na bočnice ocelových forem panelů. K dílčí likvidaci pěnového polystyrénu tak došlo ve velmi krátkém časovém úseku výroby obvodových panelů, po jejich zabudování do paneláků se s pěnovým polystyrénem již nic nedělo. Při následných kontrolách však byl zjištěn chybějící pěnový polystyren a laicky se konstatovalo výše uvedené heslo. Platí tedy zásada - chováme-li se k pěnovému polystyrenu slušně, je jeho životnost srovnatelná s životností ostatních materiálů stavby. V současné době používaný pěnový polystyren má odlišné vlastnosti, než dříve běžný obalový, má vyšší tepelnou odolnost, je pevnější, tvarově stabilizovaný a je samozhášivý.
"Nejlevnější zateplení získáme z nejlevnějších součástí různých systémů..."
Tvrzení velmi problematické. Každý zateplovací systém má vyvíjené a odzkoušené optimální spolupůsobení všech svých složek. Uvedenou neregulérní kombinací získáme jakousi imitaci, která však nemá vlastnosti odzkoušené, a tudíž ani výrobcem garantované. Nejrizikovější je zde životnost takto získaných "systémů" a jejich stálobarevnost. Nízká investice zaplacená kratší životností není nejlevnějším řešením.
"Zateplením lze sanovat vlhké domy..."
Toto tvrzení je příliš obecné na to, aby bylo pravdivé. Svědčí o nepochopení základních principů technologie zateplování. Zateplením obvodových stěn lze docílit snížení či odstranění kondenzace vodní páry uvnitř a na vnitřním povrchu konstrukce, pokud k ní u původní konstrukce docházelo, neodstraňují se tím však ostatní příčiny vlhkosti stavebních konstrukcí. Vlhkost domu získaná vzlínáním zemní vlhkosti nebo zatékáním je naopak důvodem, proč zateplení pozdržet nejen do doby, než je odstraněna příčina vlhkosti, ale než poté klesne vlhkost v konstrukci k úrovni praktické vlhkosti stavebního materiálu. Teprve poté můžeme konstrukci zateplit, aniž bychom se museli obávat zhoršení vlhkostního stavu konstrukce.
úryvek z publikace: Jiří Šála Zateplování budov, Grada Publishing, spol. s r. o., Praha 2000
MALBY
Ne všechny prostory mohou být reprezentativní a ne každá místnost je prostorná. Při správném zvolení techniky, vzorů a barev můžeme spoustu nedostatků zachránit či vyladit. Pomoci si můžeme geometrickými vzory (např. prostor se zvýší, pokud budou po stěnách svislé pruhy). Vodorovné pruhy na podlaze můžou místnost prodloužit a příčné na zadní stěně ji rozšíří a sníží. Naopak jsou-li na podlaze, opticky místnost působí jako širší a kratší. Geometrické vzory působí čistě a moderně, zvláště v kombinaci s barvami podobného účinku.
žlutá
radost, důvěra, štěstí, přátelství
Barva slunce, která podporuje schopnost se učit. Dává inspiraci, zlepšuje paměť a mozkovou činnost. Působí lehce a přináší pocit volnosti. Spojuje aktivitu a komunikaci.
modrá
jistota, klid, uvolnění, odpočinek, hloubka a věrnost
Tmavě modré indigo v sobě spojuje energii šesti barev duhy. Aniž by dráždilo, hřeje a povzbuzuje náš organismus, proto je to barva vyhledávaná starými a nemocnými lidmi. Tlumí a přináší dobrou náladu, uklidnění a pokoj.
červená
láska, oheň a krev
Podporuje aktivitu, sílu, činorodost, evokuje teplo, lásku, posiluje rozvoj, ale také egoismus. Není vhodná pro lidi psychicky vznětlivé a podrážděné. Stimuluje, dodává energii, sílu a vůli, podporuje smělost v rozhodování.
zelená
uklidnění
Vyrovnává emoce. Přináší harmonii. Je to barva svázaná s nadějí, regenerací, přežitím a bezpečím. V prostorách, kde je dominantní zelená, tam se rozprostírá jistota, klid, ticho, neutralita, solidnost, tradice, ochrana.
fialová
má stejné účinky jako modrá a indigo
Vede nás do nitra, je to barva vnitřní harmonie. Koncentrace, bezpečí, meditace, tíha, uzavřenost. Leonardo da Vinci, kterého můžeme mezi znalci barev označit za velikána, tvrdil, že fialová sklíčka v oknech katedrál mnohonásobně zvyšují meditační a spirituální účinky. Přináší koncentraci, bezpečí, meditaci, ale také tíhu a uzavřenost.
oranžová
mládí
Tak jako všechny teplé barvy je všeobecně povzbuzující, včetně trávení a chuti k jídlu. Člověku přináší schopnost aktivní komunikace, slunce, teplo, smyslnost. Dodává vitalitu, pocit radosti a štěstí. Přináší optimismus a pomáhá zvládnout emoce.
citronová
tónina žluté s příměsí zelené
Tato vyhraněnější forma primární barvy přináší do našeho každodenního života ještě větší svěžest, než samotná žlutá. A také bezstarostnost, bdělost, radost a touhu poznávat vše nové.
lila, růžová
patří mezi stimulanty životních funkcí člověka
Z fialové barvy si přinášejí vnitřní harmonii a z červené energii. Jenom nejsou tak egoistické a na rozdíl od sytě fialové jsou lehčí. Přináší ticho, teplo, srdečnost a něhu.
světle modrá
barva nebe
Symbolika lehkosti oblaků se přenáší do myšlenek, aby se mohly rozeběhnout do romantických dálek. Světlý odstín modré inspiruje člověka ke snění a k touze po čistotě.
šedivá
vzniká částečnou absorpcí všech barev
Šedá vyvolává neutrální dojem, proto ji vyhledávají lidé nedůvěřiví, neschopní se rozhodnout. Neutrální barva nerušící pozadí – to je ticho, všednost a absolutní klid.
hnědá
barva země a hlíny
Charakterizuje přizpůsobivost, nutnost, realitu. Je to barva vázanosti a závislosti. Člověk, který oblibuje hnědou je ryzí materialista. Dává pocit stability, jistoty a sepětí se zemí a přírodou.
bílá
zář světla, syntéza všech barev
Symbolizuje čistotu těla a duše i ledový chlad. Přináší světlo, lehkost, čistotu ale také prázdnotu. Když si nejsme jisti, kterou barvu zvolit, volbou bílé nemůžeme udělat chybu.
černá
tíha, tma, přitažlivost
Je opakem bílé - neodráží žádné světlo. Je to barva nabitá emocemi, vzdorem a protestem.